REPORT ZE SEZNAMOVACÍHO SRAZU

05.03.2017 11:40
Mamíííííí, já chci na airsoftový tábor, ozval se jednoho dne starší syn. Začali jsme hledat a našli jeden v severních Čechách u Panenského Týnce.
 
Nesměle jsem zavolala na uvedené telefonní číslo a paní na druhé straně řekla, že mají volné místo a jestli máme zájem, tak ať vyplníme přihlášku a pošleme ji. Kluk byl nadšený, že si pojede zastřílet a my rodiče byli spokojeni, že ho nemusíme vézt až na Moravu, kde jsme airsoftových táborů našli několik. Během několika dnů přišel další mail, a že prý můžeme jet na seznamovací víkend. Proč ne, tak tedy pojedeme. Asi není úplně standardní pozvat i rodiče, ale proč se neseznámit s lidmi, kterým svěřuji své dítě, že jo.
 
Zabalili jsme se na tři dny a vyjeli. Jo, jsme čtyři - máma, táta a dva kluci. Lounsko, Panenský Týnec a Žerotín samotný je umístěn v opravdu krásné krajině. Kupodivu jsme trefili napoprvé a hned jak jsme vystoupili z auta, tak jsme se vrátili do dětských let. Dětský tábor tak, jak jsme ho znali my s manželem, neuvěřitelné. Hned se k nám hrnula usměvavá slečna, která nás uvítala a řekla, že je hlavní vedoucí tábora. No a už to běželo samo, ubytovali jsme se a porozhlídli po chatovém táboře. Poklidná idyla skončila ve chvíli, kdy se ozvalo - nástup. V pozoru stály nejen děti, ale i rodiče a šlo se na dříví, aby se mohl uskutečnit táborák. Aniž by se děti znaly, začaly spolupracovat. K vzájemnému představování pak došlo večer u táboráku, kdy se představily jak děti, tak i vedoucí.
 
Sobotní ráno, k naší nelibosti, začalo velice brzy a to pěkně rozcvičkou, jak pro děti, tak pro nás. To, že děti stály v pozoru, se dalo počítat. Ale že jsme stáli v pozoru i rodiče, to už bylo úsměvné. Měli jsme tvrďáckou rozcvičku, při které jsme se pěkně zpotili. Nikdo si však z nás dospěláků nestěžoval. Po rozcvičce byla snídaně a vedoucí nás seznámili s programem. Rodiče měli svůj program a tak nějak nám vůbec nevadilo děti nechat někomu jinému. Děti odešly hrát do lesa a nám byl naplánován výlet po památkách do blízké vesnice Panenský Týnec. Ani nám nevadilo, že musíme jít pěkně po svých. Výlet byl velice pěkně udělaný a měli jsme i průvodkyni na památky. Vrátili jsme se zpět až na oběd.
 
Po obědě následoval odpolední klid a krásná hra "Zastřel si své dítě". Zdá se být hra morbidní? Ne,ne super zábava, kterou musíte prožít. Moje hlava přestala přemýšlet nad prací a tím co vše musím ještě udělat a jen jsem vychutnávala pohodu, která vládla. Večer byl udělaný zase táborák. Pro nás rodiče byl udělaný raut a hezké rozloučení s vedoucími, kdy od nás chtěli slyšet naše pocity a co se nám líbilo a co by se dalo vylepšit. Všechny ohlasy byly pozitivní, což se ani nedivím.
 
I v neděli byl připraven program pro rodiče. To už jsme se znali s vedoucími a měli jsme pocit, že je známe hodně dlouho. Vedoucí pro nás připravili krásné překvapení v podobě vytvoření vlastního náramku z paracordu. Musím říct, že mi to moc nešlo a s mužem jsme se u toho dost rozčilovali, ale díky schopným a především ochotným vedoucím se nám to nakonec povedlo. Ani jsme nečekali, že by někdo udělal takto vstřícný krok pro nás rodiče. Po obědě se nám opravdu nechtělo ani odjet.
Škoda, že to byl jen víkend. Na druhou stranu díky za něj. Odpočinuli jsme si a víme, kam dáváme syna na tábor. Oba kluci byli nadmíru spokojeni a my rodiče též. Děkujeme a těšíme se na další setkání.
 
Daniela Vrůblová